Pravda o pekle

Michael Střelec Pešťák

Tak zde máme po delší době novou sbírku povídek Ondřeje Neffa. „Pravda o pekle“ obsahuje patnáct povídek, rozdělených do tří skupin, nazvaných Grotesky, Horory a Dramata. Ve skutečnosti je toto rozdělení spíše orientační, neboť Neffovy povídky v sobě skrývají mnoho bravurně zpracovaných (a velmi různorodých) prvků a velice úspěšně se v nich mísí nejen zmíněné žánry, ale i řada dalších. Rozhodně zde nechybí typický neffovský sarkasmus, černý humor, napětí a dobrodružství.

Žánrové zařazení závisí často spíše na úhlu pohledu čtenáře, než na výše uvedeném členění.

Grotesky
Pravda o pekle líčí s notnou dávkou ironie trampoty starého kriminálníka, jemuž se v útulném pekle zasteskne po kamarádovi, který se dal na pokání.
Největší fiasko v dějinách sexu popisuje skutečný průběh „sexuální spartakiády“ na Strahovském stadiónu v červenci 2007. Jak to bylo s deseti tisíci souložícími páry je zde podáno jako výpověď „očitého svědka“, ve které nechybí ironie a černý humor.
Co se může stát, když se domácí robot upgraduje na vášnivou milenku líčí povídka Velmi správné slovo.
Povídka Houstone, mám problém nedávno vyšla na Fantasy Planet, tudíž ji není nutno nějak zvlášť rozebírat. K invazi mimozemšťanů může dojít nejrůznějším způsobem...

Horory
Snídaně popisuje jednu obyčejnou snídani manželského páru, která se jakýmsi posunem reality poněkud zvrtla.
Smích v prázdném pokoji mohl být kdysi horor, dnes už je to „jen“ poněkud drsnější krimipovídka. Invalida požádá manželku a jejího milence, aby ho zlikvidovali. Celá věc má ale háček. A ne pouze jeden.
Imagoid je další krimipovídka, v níž se odmítnutá milenka pustí do boje o muže s projekcí jeho zesnulé manželky. Jako obvykle se ukazuje že nic není tak prosté, jak to na první pohled vypadá.
Kargo líčí poslední akci dvou pašeráků na Měsíci a poněkud koresponduje s autorovou filmovou rolí. Ať žije měsíční (zombií) sovětská republika!
Život plný krás je jednou z mnoha variací na kdysi slavný případ Otýlie Vranské, tentokrát v poněkud mystičtějším duchu.

Dramata

Konec dobrý, všechno dobré! řeší velmi specifický problém cest časem a některé nezvyklé aspekty tohoto druhu cestování. Neffovo pojetí je velmi netradiční a zároveň umožňuje mistrně rozvinout překvapivou zápletku.

Jak se stalo, že se koná Poslední soud popisuje tuto biblickou událost jako výsledek práce reklamní agentury, realizující i dost nevšední zakázky (viz též Anděl posledního soudu).
Romeo a Julie je hodně drsnou a poměrně akční variací na prastaré téma, zasazenou do prostředí filmových kulis. Zároveň rozvíjí jeden starý vtip, končící: „...a když jedeme naostro, vyměníme jim slepé náboje za ostré.“
Hlídka 3 je dalším z příběhů Jakuba Nedomého a Dědka Čucháka. Celá povídka je postavená na inspiraci Clarkovou Hlídkou a zároveň rozvíjí i starší motivy Neffova měsíčního cyklu. K čemu doopravdy slouží Hlídka?
Kukaččí vejce je dalším dílem „měsíčního cyklu“. Hrdinové předchozí povídky se tentokrát potýkají s následkem použití „zakázaných technologií“ v podobě inteligentního, rychle rostoucího stromu.
Odpadlík je skvělým mixem space opery a fantasy prvků. Kosmický křižník, na němž cestuje coby černý pasažér čaroděj Luigi, je přepaden piráty. Luigi využije k záchraně lodi a cestujících své schopnosti, navíc posílené velitelem pirátů, kterého zradilo jeho vlastní mužstvo. Naruší tak ale hry mocných svého světa a jejich pomsta na sebe nenechá čekat.

Neffovi příznivci budou mnohé z publikovaných povídek znát (osobně jsem znal z jiných sbírek tři, dalšími dvěma si nejsem jistý a kusy známé ze sítě ani nepočítám), to jim ale na kráse ani kvalitě neubírá. V souhrnu jde v naprosté většině o povídky dobré a velmi dobré. Jediné, co mi zde skutečně chybělo, byly údaje o prvním vydání jednotlivých povídek (například by mě zajímalo, jestli Kargo vzniklo v průběhu natáčení zombijácké komedie, nebo před ním; případně - jestli autora nechodí strašit celé politbyro od r. 1917). (Kargo ve skutečnosti vyšlo již před lety ve sbírce Je dobré být mrtvý - pozn. šéfredaktora).

Poněkud problematické se může jevit zařazení (byť tématicky odpovídající) povídky Jak se stalo, že se koná Poslední soud, která se před velmi krátkou dobou objevila ve sbírce Anděl posledního soudu.

Zhoufův přebal svou příšerností skvěle koresponduje s titulní povídkou, text na záložce je vzácně výstižný (obvykle tam bývají scestné bláboly), korektor bohužel na několika místech poněkud zaspal, ale jinak je Pravda o pekle skvělým přírůstkem do sbírky každého příznivce české sci-fi.