Na téhle stránce najdete všechno, co Aston stačil shromáždit a napsat o svých knížkách. Kompletní seznam je ZDE. Postupně shromažďuje recenze o svých knížkách a taky se nad nimi sám zamýšlí. Ono je to poučné, přijít na to, proč se něco nepovedlo a co by se dalo napsat líp, kdyby se tenkrát vědělo, jak na to. Každopádně je to hodně smůla, že tu na Astonově stránce jste, ale ještě je čas odejít.

 


Osobní stránka
Ondřeje Neffa

mail:
ondrej zavináč neff.cz

Jádro pudla
Michael Střelec Pešťák ve Fantasyplanet.cz 12.2.2007

Letos vydala Pevnost ve spolupráci s Wolf Publishing reedici letitého Neffova románu „Jádro pudla“ z roku 1984. Jde o první díl na místní poměry relativně rozsáhlého cyklu, jehož další části budou snad v dohledné době následovat. Nové vydání této marsovské ságy bude mít pět dílů. Původně jich bylo „tři a půl“ - jako „půltý“ byl počítán „Pán modrého meče“, vycházející v Sedmičce pionýrů. Pro nové vydání má být jeden díl připsán.

Reedici Jádra pudla, jehož první sešitové vydání v edici Karavana skončilo očtené napadrť neznámo kde, jsem přivítal s notnou dávkou nadšení a ukrutnou porcí nostalgie. Svého času šlo o silně novátorskou záležitost a skvělé dobrodružství. Byl jsem tudíž zvědav, jak autorova imaginace zabere po třiadvaceti letech.

Vyprávění začíná kdesi na pláních Marsu. Větrná bouře smetla vesnici klanu Volných lovců a odhalila tvář posvátné hory Olympus. Zatímco se klan klaní hoře, mladý bojovník Rad Haager zachraňuje z trosek děti. Takové rouhání nesmí zůstat nepotrestáno a proto je Rad vyslán na sebevražednou výpravu k hoře. Na cestě ho doprovází daimon Terr, místní forma pudla velikosti menšího medvěda. Po strastiplném putování naráží v podhůří Olympu na loveckou výpravu z města Roma. Členka výpravy, dcera velícího generála „Nezávislého Marsu“ Rena Sulirová, se rozhodne vzít Rada do města a předvést lovci na úrovni doby železné moderní civilizaci. Rad se tak nechtě stává katalyzátorem událostí, které odsunou životní krédo města „Pohoda ve městě, na pláni i v kosmu!“ na smetiště dějin.

Příběh už po letech nemá zdaleka takovou sílu. Záplava obdobné (a zhusta mnohem lepší) dobrodružné sci-fi tuzemské i zahraniční provenience, nabyté zkušenosti a všeobecný pokrok v technice a technologiích si k obsahu řekly své. Přesto má pořád ještě co říci. Řada nadhozených témat je neustále aktuálních a postavy jsou nadčasové. Avšak hlavním problémem je styl vyprávění a řada z dnešního hlediska nedotažených nápadů a nedořešených situací.

Po slibném začátku se příběh relativně poklidně vyvíjí v řadě popisných pasáží propojených jednotlivými živějšími scénkami a teprve v poslední třetině nabírá svižné tempo, vrcholící opravdu akčním finále. Nechybí zde prakticky nic, co patří k dobrodružné klasice – putování, boje, intriky, exotika, náznak lásky a notná porce humoru. Vše je ve správných dávkách a pořadí, ale jen v relativně syrové základní formě a ne úplně ideálním tempu. Dnešní čtenář, navyklý na leckdy hektický spád a spletitost děje v mnoha liniích, zřejmě tomuto románu nepřijde na chuť, v době prvního vydání šlo ale o akční bombu prvního řádu. Z hlediska kvality zpracování je zřejmé, že jde o Neffovu románovou prvotinu, založenou na tehdy ne zrovna nejnovější, leč velmi dobré povídce (pochází z ní motiv finální části a prakticky kompletní scéna s galaktickými dopraváky). Limitujícím faktorem při psaní byla i cílová skupina, edice Karavana byla primárně zaměřena na mládež, a ta byla tehdy navyklá na jiný standard. Kdyby Ondřej Neff psal Jádro pudla dnes, nejspíš by z toho vyšlo něco notně svižného a přitom zatraceně temného.

Dalším problémem, specifickým pro nové vydání Jádra pudla jsou poněkud odbyté korektury. Klasických překlepů je zde minimum, zmatek panuje hlavně v záměnách jednotlivých pojmů. Výraz „tissan“ označuje na začátku knihy nosorožce, ale dál už hrocha, „pán zeleného světla“ v průběhu několika stran vystřídá ještě tituly „pán zelené záře“ a „pán zelené tváře“. Podobných nesrovnalostí je v knize více. Když se k tomu připočítá nepříliš lákavá obálka (ne že by ta na původním vydání byla o mnoho lepší) a hodně drobné písmo, pak kromě vzpomínek a nostalgie přiláká čtenáře ke koupi snad jen nízká cena.


Recenze:

Michael Střelec Pešťák ve Fantasyplanet 12.2.2007 nebo zde v archivu