Letos vydala Pevnost ve spolupráci s Wolf Publishing reedici letitého Neffova románu „Jádro pudla“ z roku 1984. Jde o první díl na místní poměry relativně rozsáhlého cyklu, jehož další části budou snad v dohledné době následovat. Nové vydání této marsovské ságy bude mít pět dílů. Původně jich bylo „tři a půl“ - jako „půltý“ byl počítán „Pán modrého meče“, vycházející v Sedmičce pionýrů. Pro nové vydání má být jeden díl připsán.
Reedici Jádra pudla, jehož první sešitové vydání v edici Karavana skončilo očtené napadrť neznámo kde, jsem přivítal s notnou dávkou nadšení a ukrutnou porcí nostalgie. Svého času šlo o silně novátorskou záležitost a skvělé dobrodružství. Byl jsem tudíž zvědav, jak autorova imaginace zabere po třiadvaceti letech.
Vyprávění začíná kdesi na pláních Marsu. Větrná bouře smetla vesnici klanu Volných lovců a odhalila tvář posvátné hory Olympus. Zatímco se klan klaní hoře, mladý bojovník Rad Haager zachraňuje z trosek děti. Takové rouhání nesmí zůstat nepotrestáno a proto je Rad vyslán na sebevražednou výpravu k hoře. Na cestě ho doprovází daimon Terr, místní forma pudla velikosti menšího medvěda. Po strastiplném putování naráží v podhůří Olympu na loveckou výpravu z města Roma. Členka výpravy, dcera velícího generála „Nezávislého Marsu“ Rena Sulirová, se rozhodne vzít Rada do města a předvést lovci na úrovni doby železné moderní civilizaci. Rad se tak nechtě stává katalyzátorem událostí, které odsunou životní krédo města „Pohoda ve městě, na pláni i v kosmu!“ na smetiště dějin.
Příběh už po letech nemá zdaleka takovou sílu. Záplava obdobné (a zhusta mnohem lepší) dobrodružné sci-fi tuzemské i zahraniční provenience, nabyté zkušenosti a všeobecný pokrok v technice a technologiích si k obsahu řekly své. Přesto má pořád ještě co říci. Řada nadhozených témat je neustále aktuálních a postavy jsou nadčasové. Avšak hlavním problémem je styl vyprávění a řada z dnešního hlediska nedotažených nápadů a nedořešených situací.
Po slibném začátku se příběh relativně poklidně vyvíjí v řadě popisných pasáží propojených jednotlivými živějšími scénkami a teprve v poslední třetině nabírá svižné tempo, vrcholící opravdu akčním finále. Nechybí zde prakticky nic, co patří k dobrodružné klasice – putování, boje, intriky, exotika, náznak lásky a notná porce humoru. Vše je ve správných dávkách a pořadí, ale jen v relativně syrové základní formě a ne úplně ideálním tempu. Dnešní čtenář, navyklý na leckdy hektický spád a spletitost děje v mnoha liniích, zřejmě tomuto románu nepřijde na chuť, v době prvního vydání šlo ale o akční bombu prvního řádu. Z hlediska kvality zpracování je zřejmé, že jde o Neffovu románovou prvotinu, založenou na tehdy ne zrovna nejnovější, leč velmi dobré povídce (pochází z ní motiv finální části a prakticky kompletní scéna s galaktickými dopraváky). Limitujícím faktorem při psaní byla i cílová skupina, edice Karavana byla primárně zaměřena na mládež, a ta byla tehdy navyklá na jiný standard. Kdyby Ondřej Neff psal Jádro pudla dnes, nejspíš by z toho vyšlo něco notně svižného a přitom zatraceně temného.
Dalším problémem, specifickým pro nové vydání Jádra pudla jsou poněkud odbyté korektury. Klasických překlepů je zde minimum, zmatek panuje hlavně v záměnách jednotlivých pojmů. Výraz „tissan“ označuje na začátku knihy nosorožce, ale dál už hrocha, „pán zeleného světla“ v průběhu několika stran vystřídá ještě tituly „pán zelené záře“ a „pán zelené tváře“. Podobných nesrovnalostí je v knize více. Když se k tomu připočítá nepříliš lákavá obálka (ne že by ta na původním vydání byla o mnoho lepší) a hodně drobné písmo, pak kromě vzpomínek a nostalgie přiláká čtenáře ke koupi snad jen nízká cena.