Ondřej Neff, pravděpodobně nejvýznamnější český spisovatel sci-fi kdysi definoval fantastický žánr tak, že „něco je jinak“. V současnosti pak tuto poučku aplikuje na řadě samostatných románů, které spojuje pouze autorský styl, umístění děje do současnosti a v menší míře i některé další motivy a prvky (např. mocná společnost Mobilia). „Zájem o knihy Ludvíka Součka je malý a vyhýbá se nejmladší generaci.“ Pod toto tvrzení jedné z postav románu se nedá nepodepsat. Ovšem to nemusí znamenat, že by jeho téma bylo nějak vyčpělé či neaktuální. Tušení nejrůznějších souvislostí, posedlost mysticismem nacismu a konspirační úvahy, to jsou i dnes oblíbené ingredience nejednoho pisálka, a což teprve když se jich chopí někdo, kdo zná Součka a jeho dílo skrz naskrz a patří k spisovatelské elitě Čech? Nadhled, vtip a mrazení v zádech
Dokonce si zacituje i sám sebe (pasáž o Součkovi z Něco je jinak), pochválí si svůj výlet do sdíleného světa JFK, nechá číst postavy Ikarii či Neviditelného psa. A nic z toho nesmrdí sebechválou, ale odkazuje k nadhledu, který je pro jeho práce typický. Román tak funguje jako zábava nejen v rovině odkazů na fandom (poznámky o conech), nesnesitelný patos některých děl fantastiky (prohlášení Kacera, že porušení zákona je možné pro potření většího zla), ale i když komentuje myšlenkové pochody postav či českou společnost (především zmínka o „přirozené nekompetentnosti úřadů“ si zasluhuje pozornost). Jenom teď a tady, ve virtuální realitěLidé jsou zahlcení často nepotřebnými informacemi, které jsou snadno dostupné a mají vysoce persvazivní účinek. V důsledku toho se jejich vnímání zužuje na aktuální prožitek, horizont vnímání toho, co je ještě aktuální a tedy důležité je zúžený a v konečném důsledku se jedná o život v svého druhu virtuální realitě, která je však ze své podstaty nestabilní. To si ostatně uvědomuje i David Kacer, který přepsáním několika vět v informačním systému mění realitu a dobře ví, že není schopen odhalit, co z informací, jež mu auril zprostředkoval, je pravdivé a co nikoliv. Zároveň se ukazuje, že ani neustálý přísun informací (v podstatě se tak dá vykládat i čtení myšlenek) nemusí usnadnit komunikaci s druhými lidmi, ale naopak může být velice snadno zneužit. Právě to je ono titulní tušení podrazu: že naše vnímání je neustále monitorováno a ovlivňováno. Neffova varování přitom nikdy nevyznívají lacině. Odráží se v nich nejen jeho dlouholetá zkušenost s publicistikou, rozvíjením internetu a samozřejmě sledováním světa kolem nás. Důvodem je již zmíněný ironický nadhled, který je v Tušení podrazu ještě podtržen propracovanou grafickou podobou knihy. Ta obsahuje i řadu koláží, které simulují vizuální výstupy aurilu. Nutno říct, že jejich „reálnost“ je takřka hmatatelná, což posiluje nejen využití známých reálií (stránka seznam.cz, design map vyhledávaných googlem atd.), ale i autoritativní komentáře. Mystifikátor Souček by měl radost a Neff si hlasitě řekl o pozornost pro své „mys-fi“ romány. Hodnocení: *****Borisk Hokr in Knihožrout 13.7.2010 |