Tušení podrazu

Mezi novinkami v knihovně se mi před pár dny dostala do ruky kniha Ondřeje Neffa „Tušení podrazu“. Jelikož jsem příznivcem záhadologické literatury i literatury faktu nebo populárně naučné, jak jsem již dříve psal ve srovnání Miloše Urbana a Danem Brownem, něco mne k této knize táhlo. A nemýlil jsem se. Již název „Tušení podrazu“ a poznámka o knize na přebalu vypovídalo o mnohém. Slovo tušení použil ve svých knihách klasik české záhadologické literatury a mystifikátor doktor Ludvík Souček.

A proto Ondřej Neff jako jeho žák a následovník použil parafrázi názvů jeho knih v této knize „Tušení podrazu“. Podobně jako u Dana Browna nebo Miloše Urbana jsem byl okamžitě vtažen do děje tak silně, že jsem knihu přečetl skoro na jeden zátah a skoro jsem nešel spát, jen abych ji dočetl. Ondřej Neff je sice spisovatel sci-fi literatury, ale spíš ho znám ze článků či sloupků z tisku nebo z TV. Tento román bych do žánru sci-fi zařadil spíše částečně, trochu jako Digitální pevnost Dana Browna. Podobně jako mnou popsaný Urbanovo „Santiniho jazyk“ nebo Brownovo „Šifra…“ začíná příběh smrtí na pomezí sebevraždy a vraždy, což vyplyne až v závěru. Skoro detektivní příběh zasazený do jara letošního roku 2007 do Prahy, kdy je hlavní hrdina zajímající se o dílo Dr. Součka požádán, aby pátral po ztraceném Součkovém rukopisu románu „Tušení světla“ za pomocí zatím tajné supermoderní techniky. Neff se snažil ukázat svou vizi možného osudu Dr. Součka a jeho ztraceného rukopisu v obrysech světového spiknutí nebo lépe řečeno ukázat ho na pozadí moci peněz a ovládání lidstva malou skupinou lidí s finančními a mocenskými zájmy. Kniha je doplněna fiktivními obrazovými doplňky současné Prahy a fiktivními fotografiemi dokumentů a důležitých indicií v románu při pátrání po osudu Součkova ztraceného rukopisu
Marek Velebný, Plzeň

Slovenská literární revue Mädokýš z prosince 2007