Mezi novinkami v knihovně se mi před pár dny dostala do ruky kniha Ondřeje Neffa „Tušení podrazu“. Jelikož jsem příznivcem záhadologické literatury i literatury faktu nebo populárně naučné, jak jsem již dříve psal ve srovnání Miloše Urbana a Danem Brownem, něco mne k této knize táhlo. A nemýlil jsem se. Již název „Tušení podrazu“ a poznámka o knize na přebalu vypovídalo o mnohém. Slovo tušení použil ve svých knihách klasik české záhadologické literatury a mystifikátor doktor Ludvík Souček.
A proto Ondřej Neff jako jeho žák a následovník použil parafrázi názvů jeho knih v této
knize „Tušení podrazu“. Podobně jako u Dana Browna nebo Miloše Urbana jsem byl
okamžitě vtažen do děje tak silně, že jsem knihu přečetl skoro na jeden zátah a skoro jsem nešel spát, jen abych ji
dočetl. Ondřej Neff je sice spisovatel sci-fi literatury, ale spíš ho znám ze článků či sloupků z tisku nebo z TV.
Tento román bych do žánru sci-fi zařadil spíše částečně, trochu jako Digitální pevnost Dana Browna. Podobně
jako mnou popsaný Urbanovo „Santiniho jazyk“ nebo Brownovo „Šifra…“ začíná příběh smrtí na pomezí
sebevraždy a vraždy, což vyplyne až v závěru. Skoro detektivní příběh zasazený do jara letošního roku 2007 do
Prahy, kdy je hlavní hrdina zajímající se o dílo Dr. Součka požádán, aby pátral po ztraceném Součkovém
rukopisu románu „Tušení světla“ za pomocí zatím tajné supermoderní techniky. Neff se snažil ukázat svou vizi
možného osudu Dr. Součka a jeho ztraceného rukopisu v obrysech světového spiknutí nebo lépe řečeno ukázat ho
na pozadí moci peněz a ovládání
lidstva malou skupinou lidí s finančními a mocenskými zájmy. Kniha je doplněna fiktivními obrazovými doplňky
současné Prahy a fiktivními fotografiemi dokumentů a důležitých indicií v románu při pátrání po osudu Součkova
ztraceného rukopisu
Slovenská literární revue Mädokýš z prosince 2007 |