Aston o Vernovi

První verneovku jsem dostal k Ježíšku někdy v roce 1952 - byl to Tajuplný ostrov, nově vydaný SNDK (Státní nakl. dětské knihy); brzy na to Dvacet tisíc mil pod mořem a Michala Strogova, to byla moje první verneovka vydaná Vilímkem, dokonce její první vydání. Propadl jsem Vernovi a jsem mu oddaný dodnes. Vybudoval jsem monstrózní sbírku verneovek, už bude mít ke dvaceti běžný metrům.
Někdy o Vernovi ještě povykládám, dnes řeknu, jak vznikla tahle kniha.
Tenkrát v sedmdesátých létech jsem byl jako sběratel nejaktivnější (protože nic pořádnýho jsem nemohl dělat). Stýkal jsem se se všemi sběrateli verneovek v Praze a s většinou z nich po republice. Jeden bydlel v Lidické ulici, pan doktor Chalupský, moc hodný pán, už staršího ročníku. Měl velké přání: chtěl mít všechny Verneovky od Vilímka, ale aby byly stejně velké, všech 52.
Já mu trpělivě vysvětloval, že to nejde. Některý vyšly v takovém, jiném makovém vydání. Tak třeba Trosečník z Cynthie je ve vydání vysokém 24 cm, ale ne 22,5 a 18 cm, kdežto, dejme tomu, Michal Strogov je 22,5 a 18 ale ne 24 cm vysoký. A on mě pořád volal a ptal se mě - Jestlipak Dva roky prázdnin jsou velké 24 cm? Nakonec jsem vypracoval tabulku a donesl jsem mu ji. On byl moc rád a děkoval mi. Došel jsem domů a už zvonil telefon. Doktor Chalupský.
"Pane Neff, jestlipak Oceánem na kře ledové je v edici 18 cm?"
"Pane doktore! Vždyť jsem vám před hodinou dal do ruky tu tabulku!"
"No to jo, ale já se v ní nevyznám" pravil pan doktor Chalupský. A pak povídal: "Poslyšte, napište knihu, já si ji koupím a přečtu a tam to všechno napište a já vás přestanu votravovat."
Tomu jsem se zasmál, protože se psal rok tak 1975 a venku byla normalizace jak řemen a já jako nestraník a nefízl jsem neměl šanci... nebo jsem si to myslel. Zkusil jsem to v SNDK, to už se to jmenovalo Albatros. Nakladatelství, kde jsem každého znal, byl jsem tam zaměstnaný v divadýlku a pak v propagaci. Odpověděli mi: Jules Verne je závažná literární postava a musí se o ní napsat seriózní závažná kniha - a na vydávání takových knih není Albatros zavedený. Takoví to byli debilové, oni, kteří vydali na čtyřicet verneovek! Nakonec mi pomohl pan profesor Kovářík, moc prima pán, měl mě v péči ještě na novinářské fakultě, než ho vyhodili. Ten se za mne přimluvil u šéfredaktora. No a prej abych poslal návrh. Písemně.
Tak já sepsal elaborát, že léta bádám o Vernovi a že už to mám prakticky napsané.
"Tak nám do tejdna pošlete ukázkovou kapitolu!" odpověděli.
Šmarjá, já neměl ani řádek! Do tejdne jsem tedy sesmolil ukázkovou kapitolu. Naštěstí se ukázalo, že profesor Adolf Hoffmeister (ten krátce před tím zemřel) sbíral verneovky a z Paříže přivezl základní literaturu o něm, takže bylo jakž takž z čeho čerpat. Ukázková kapitola zabrala, knihu ode mne vzali. A vydali - údajně v roce 1978, ve skutečnosti o rok později, protože to byli vždycky a důsledně debilové. Knihkupec Vráťa Ebr v tuhle moji knihu - skoro první, jakou jsem napsal - měl takovou důvěru, že objednal dva tisíce kusů. Pak se ukázalo, že stojí 52 Kčs. Málem si hodil mašli. Ale nehodil. Knihy prodal. Chvála bohu.
Verneovky sbírám dodnes a mám v rukopise Encyklopedii fantastických vynálezů Julia Vernea. Jenže jsem línej s tím jít do nakladatelství. Někdy to vystavím na webu, třeba tady.
27.3.2000

Dodatek
Línej nelínej, nakonec všechno dopadlo jinak. Vernův životopis jsem přepracoval pro vydavatelství Mladá fronta, kde vyšel v roce 2005 pod názvem Jules Verne a jeho svět. A v té knize je zahrnutá i celá ta encyklopedie s obrázky Ladislava Badalce!
22.12.2008