Původně měla sci-fi literatura v popisu práce společenskou kritiku, když zobrazováním fiktivních společenských modelů upozorňovala na nešvary těch reálných. A právě z tohoto prvotního pramene napájí svůj nový román Rock mého života Ondřej Neff. Jeho hrdina Kuba Nedomý žije totiž na Luně proto, aby se zbavil zbytečné reglementace pozemských, rozuměj bruselských, byrokratů a paternalismu politiků zakazujících špičkové technologie. Život v měsíčním habitátu Arkádie je sice tvrdý, připomíná Klondike za zlatokopecké horečky, ale svobodný, neboť každý člověk odpovídá za svůj život sám sobě a i policie je obchodní organizace, která musí vykazovat, s jakým ziskem pro občana své služby prodává. V této kulise se pak odehrává vlastní detektivní příběh, v němž Kubovi Nedomému nezbývá nic jiného, než aby za pomoci přátel, kyborga Dědka Čucháka a majitelky čínské restaurace a šermířky Su Wang-li, stejně jako hlavního hrdinu je Neffovi čtenáři již znají z románu Měsíc mého života, vypátral původce rozsáhlého spiknutí, z něhož je sám obviněn. V tomto ohledu je autor důsledný, neboť nespoutané společenství individualit na Měsíci má menší schopnost kontroly nad příliš ambiciózními jedinci a snadno vyklízí pole skrytým vládcům. Nebyla by to ale sci-fi, kdyby se zde neobjevil nový technický prostředek, robot zabiják, ilegálně vyvinutý na Luně jako bojový prostředek proti islamistům, kteří se na „Plesnivce“, jak se na Měsíci říká Zemi, zmocnili vlády. Tento robot, který je opatřený empatií a vraždí z lásky, je napřed hrozným protivníkem hlavního hrdiny, ale pak zamilovaným spojencem. Nu a proč se v názvu románu objevuje slovo „rock“ a jak Kuba Nedomý vyvázne z obvinění, že sám je spiklencem, a z dalších komplikovaných nástrah, si musí každý čtenář už přečíst sám.
František Novotný
Lidové noviny, únor 2007