Začátkem roku 1989 vydal Ondřej Neff román Měsíc mého života (s datem vzniku 1988), a pokud se ptáte, v jakém smyslu zde chápat slovo „Měsíc“, vězte, že ve smyslu Luny. A taky že Atlas Měsíce autor při psaní vydatně používal. Používá ho i dnes.
Vypravěčem a hlavním hrdinou Měsíce mého života, tohoto románu z budoucnosti, byl Jakub Nedomý, který si původně chtěl vydělat na „Luně“ jako horník tolik peněz, aby si pak již mohl na Zemi do smrti „jenom válet šunky“. Nevyšlo to. A v závěru je Kuba dokonce brutálně mučen. Přijde o oko a mučení trvá právě jeden měsíc jeho života. To je tedy i druhý význam titulu, nicméně nejde v tomto případě o ústřední motiv celé knihy. Aby mohl Ondřej Neff onen román Měsíc svého života napsat, musel ovšem předtím – anebo spíše souběžně, protože se s tím nepárá – vybudovat celý nový svět. Budoucnost na Měsíci. Tu musel do větších i menších detailů promyslet. A když už jednou něco takového uděláte a jste spisovatel, tak vám to zkrátka nedá a do jednou namalovaného vesmíru se znovu a znovu vracíte. Například v povídkách. Také Ondřej Neff takové povídky napsal a další ještě prý napíše (Hlídka 2, Kukaččí vejce, Hlídka 3). Ale co když se do takového světa vracíte i v celých románech? Neff takové romány píše a chce dál psát – a nyní je tu tedy Rock mého života (408 stran).
To monumentální dílo se skládá ze dvou částí nazvaných Elvisova smrt (184 stran) a Elvisův koncert (212 stran). „Hm, ale jistě nejde o pravého Elvise Presleyho?“ slyším otázku. Jde. A Ondřeji Neffovi při psaní mimo jiné sloužila i příručka Žije Elvis? (vyšla po převratu i česky). Kdyby ale tohle bylo všechno, anebo kdyby bylo skutečně hlavním námětem Neffova románu „pouze“ odhalení, že jistý pan Presley „fakt“ nezesnul, nýbrž dál žije a zpívá, jenomže až na daleké Luně, bylo by to trošku málo, ne? Nuže, není to všechno – a nelze než konstatovat, že Ondřej Neff píše s věkem stále lépe a lépe a dělá méně a méně chyb. Takže zatímco Měsíci mého života se dostalo ještě druhé verze, v které byl teprve odstraněn přinejmenším jeden podstatný logický lapsus, Rock mého života už zaručeně nic takového nikdy potřebovat nebude. Není divu, jeho tvůrce jej s přestávkami piloval šest let. Charakteristiku téhle knihy (Je to sci-fi), ale teď co nejrychleji doplňme i slovy dalšími: Je to detektivka. I detektivky už ostatně Ondřej Neff psal, a dokonce právě už Měsíc mého života je do značné míry sci-fi detektivkou! Rock mého života je pak touto detektivkou vyloženě – a dá se dokonce říct, že dosahuje úrovně kosmických detektivek Isaaca Asimova (např. Ocelové jeskyně) a tvoří i důstojný pandám k několika vědeckofantastickým detektivkám Ludvíka Součka – vzpomeňme na vozíčkáře Martina Anděla.
Jenže v oblasti, kterou si vybral (nebo kterou byl spíše vybrán), je Neff jednoduše lepší než byl Souček. Neponechává nic náhodě, propracovává detaily a ty si necucá z „tří prstů Astonových“, ale minimálně si je nechává odevzdávat z obrazovky druhého monitoru svého počítače. Z jeho psaní přitom necítíme lopotnost, nýbrž radost a lehkost, technicky tu dávno není co řešit (Stephen King píše jenom o trochu lépe) a čtenáři, jejichž ústředním životním problémem zůstalo „má mě ráda–nemá mě ráda“, ostrouhají. Nebo ti ať spíš knihu ani neberou do ruky. Jejich problém, ale i problém mnoha lidí citově naplněných, tkví bohužel v tom, že mají až příliš úzké obzory, anebo nenacházejí čas či sílu skutečně domýšlet naši existenci ve vesmíru. Ondřej Neff to dokáže. A jelikož o lidské povaze nemá iluze, mohl napsat drsně antiutopickou Tmu a po ní utopii Rock mého života. A jen blázen může ještě dnes volat, že autoři science fiction utíkají ze skutečnosti. Ondřej Neff si v Rocku dělá vrásky třeba s tím, co si na Luně počít s člověkem, kterému se přestane chtít pracovat. Poslat ho raketou zpátky na Zem? To je dražší, než ho po zbytek života vyživovat na Měsíci. Takže ho zabijeme? Anebo jiná otázka: Má člověk, který si celoživotně ničí zdraví nesprávnou životosprávou, nárok na stejně drahou lékařskou péči jako ten, kdo hltá jen vitaminy?
Aby však nevznikl dojem, že kromě tónů Elvisovy kytary uslyšíme z Rocku mého života jen nějaké mravokárné řečnění. A že tu budeme luštit metaforu politiky současného Česka. To by byl omyl! Na sentiment v této knize není čas – a hrdinům jde o životy. A opět tu stojí Kuba Nedomý (což je jen do jisté míry autorovo alter ego) a opět nám ze stránek kyne kyborg zvaný Dědek Čuchák a opět je tu krásná a mečem vyzbrojená Su Wang-li. O krky ale nekráčí jen této trojici, protože jejich soupeř, robotický ninža nadaný extrémní inteligencí, se ve vraždění přímo vyžívá a…
Ondřej Neff napsal další akční román světového střihu, jehož filmové zpracování si lze představit stejně snadno, jako třeba filmové zpracování Tmy, a který má být už v únoru 2007 následován další jeho svižnou novinkou s titulem Jeruzalémský masakr motorovou pilou. Neff (narozený 1945) je stále mladý duchem a „spolčení hlupců“ má, pevně doufejme, pod kontrolou.
Ivo Fencl - Portál české literatury, prosinec 2006