V polovině devadesátých let jsem začal psát román Měsíc mého života. Jsou to vlastně tři svázané novely, svázané motivem "průkopnictví". Ta první je o skutečných průkopnících, druhá o jakoby průkopnících, tedy o "filmování" průkopníků a třetí, to je degenerovaný pojem průkopnictví, posunutý do davového třeštění, jakéhosi nacismu. Knížka vyšla v roce 1988. Celé to prostředí habitatu Arkádie na Měsíci i tři hrdinové, Kuba Nedomý, Dědek Čuchák
|
V první verzi z ledna 1998 Kuba přijíždí do nóbl habitatu Alhambra jako najatý strážce iluzinové hvězdy Moniky Fabianové. Fabianová bude zavražděna a Kuba narazí ve vagónu "čehosi jako vlak" na mladičkého pitomu, který si hraje na teroristu. Kuba se ho snaží otcovsky zpacifikovat a dostane se v důsledku toho do basy.
Tohle je motiv, který je pro mě, jak se zdá, neodbytný. I v Rocku mého života je Kuba dokonce tři roky v base - je to příprava na román Ultimus, který se má celý v base odehrávat. Nedovedu říct, proč se tak usilovně snažím Kubu dostat do basy!
V base se odehrává i druhá verze, která se také odehrává v Alhambře, taky je tam Monika Fabianová, ale hrdinou už není Kuba, ale "infonaut" Abakus. V té době v roce 1998 zuřil všude internet a já v něm byl po uši a obyčejný Kuba Nedomý pro mě byl moc obyčejný, takže jsem chtěl mít figuru infonauta, síťového Robina Hooda. Taková figura se objevuje i v povídce Odpadlík a v jedné verzi Tušení podrazu, románu pro rok 2007. I to je nějaké naplnění snu. Jsem bloody fucking user, žádný počítačový guru, a tak si trochu sním o chlapíkovi ve stylu Johnny Mnemonica.
Rozhodně jsem na to nebyl pyšný, že jsem na románu ztroskotal. V té době jsem napsal Tmu, to samozřejmě byl z mého hlediska úspěch, ale na řadu
let to bylo poslední velké vypětí. Věnoval jsem se víc žurnalistice, hlavně internetu, byl tu Neviditelný pes a od roku 1999 deník o digitální
fotografii Digineff. Na Rock jsem nezapomněl a dokonce jsem začal psát třetí verzi, její texty nemůžu najít.
Elvis Presley se už vyskytuje v té první verzi, ale tahle třetí měla být přímo o něm. Začínalo to tím, že někdo chce prodat Kubovi Nedomému
starožitnost, Elvisův Cadillac. Jenže se ukáže, že ten Cadillac je kamuflovaný hardware zakázané technologie, vyvíjení lidí "in vitro" - a že Elvis
žije díky tomu, že se neustále replikuje. Na konci příběhu se měl Elvis ukázat živý a zdravý. To byla ta zásadní fabulační chyba, byl to druh příběhu,
kterému říkám "čáry máry fuk", tedy že se vypouští mlha a nakonec se vytáhne králík z klobouku.
Od roku 2004 jsem se trápil s románem, který nakonec vyjde jako Tušení podrazu. Původně se měl jmenovat Urban legends, jeho motivy se měnily,
poslání s e měnilo, až Tušení vyjde, povím o tom víc. No a jak jsem se s tím pral, někdy o Vánocích roku 2005 jsem dostal ten nápad: žádné "čáry máry
fuk", králík z klobouku, mlžení a na konci Elvis! Ten tam musí být hned na začátku, ten Elvis Presley, nejlíp jako mrtvola. A Kuba řeší, kdo ho zabil
a proč ho zabil a jak to s ním je.
Psát jsem začal 1. ledna 2006 a do konce března byl román, se kterým jsem se trápil osm let, hotový.
Starší verze Rocku - torza z r. 1997
1. kapitola
2. kapitola
2. kapitola (var.)
3. kapitola
4. kapitola
5. kapitola
(tím děj končí)
fakta - přípravný fajl
vývoj děje
Druhá verze - 1998
1. kapitola
2. kapitola
3. kapitola
Existuje ještě 3. verze, ale text je "někde na discích".
Recenze Rocku mého života: