KLAP! Od tohoto okamžiku se ve všech technických zařízeních na planetě Zemi elektrony přestaly chovat tak, jako dosud. (Prolog románu Tma)
Knihy popisující paralelní světy, alternativní historie, patří podle mého k nejdráždivějším, jaké jsem ve sci-fi našel. "Něco je jinak" – to je prý kouzlo sci-fi. V tomto jsou dost dobré právě alternativní historie – v nich prvek "něco je jinak" hraje snad vůbec nejdůležitější roli. Jaký by byl svět, kdyby válku vyhrál Hitler? Co by se stalo, kdyby nevypukla Velká francouzská revoluce? Tato témata hnedle roztáčejí kolečka fantazie a nutí autora i čtenáře, aby si kladli desítky otázek, na které existují jen "sladce spekulativní" odpovědi.
| Ondřej Neff se narodil 26.6.1945 v Praze. Vystudoval novinařinu, po studiích se věnoval reklamě a fotografii. V roce 1978 publikoval svoji první sci-fi povídku. To byl začátek jeho dráhy vroubené pěti povídkovými sbírkami a deseti romány tohoto žánru. Nepovažuje se však za profesionálního spisovatele - je to pro něho jen "královská zábava". Už třetím rokem vydává na Internetu deník Neviditelný pes, to je jeho nynější zaměstnání. |
A co by stalo s naší technickou civilizací, kdyby náhle přestala fungovat elektřina? Jak dokážeme obstát tváří v tvář náhlé změně, která v jediné chvíli převrátí veškeré hodnoty a naprosto zrelativizuje vše, co jsme dosud považovali za lidské? Odpovědi na tyto otázky hledá ve svém novém románu Tma spisovatel a publicista Ondřej Neff. Je to drsné, brutální hledání – a bohužel velmi realistické.
Dne 17. dubna 1998 v 15:16:22 CET přestala fungovat elektřina. Náhle, bez varování. Otázka "proč" v tuto chvíli nemá smysl – zdá se totiž, že nelze nalézt odpověď ve chvíli, kdy se lidstvo skrze armagedon šílené anomie vrací kamsi zpět. Neff se věnuje především situaci v Praze, rozvádí několik linií děje a postupně vykresluje tvrdý svět civilizační agónie. Nová situace bere starý svět a přináší nové příležitosti – Darwin by se radoval. Slabí jedinci umírají ve vlnách pogromů a epidemií, silní a agresivní – mnohdy ti, kteří byli "předtím" za lumpy, zloděje, vyvrhele... – se chápou kormidla a rvou maso z umírajícího zvířete starého světa. Vše se mění: Praha se stává válečnou zónou, ovládanou soupeřícími skupinami, legitimní Klausova vláda se opevňuje ve Strakově akademii a ovládá jen levý břeh Vltavy. Profilují se noví vládci, Čechy se rozdrobují na desítky soupeřících městských států. Rukou davu umírají všichni "jiní", cena lidského života získává jen absurdní cenu několika konzerv či jedné soulože... Tímto světem se protloukají hrdinové knihy – Neff sleduje, jak se mění, i na nich ukazuje, jak podmínky určují hranici člověčenství.
Jak jsem již napsal - Neff je velmi brutální. Nehledá metafory, jde naturalisticky až na kostní dřeň. Vulgarismus střídá vulgarismus, protože tak to je... Lidé dokáží být děvky – a to Neff velmi přesně ukazuje a jeho styl tomu odpovídá. Rychlé, pádivé dialogy, přesvědčivé a přesné postavy... To ohromně přispívá k velmi reálnému vyznění. Mě osobně je sympatické, že si nebere žádné servítky. Nesnáším romantizování krutých věcí - ironie je snesitelná, cynismus méně. Naturalismus sedí. Věřím ovšem, že právě doslovnost bude Neffovi vyčítána – pro "slabší povahy" bude kniha patrně docela nečitelná. Takové věci se prostě nečtou dobře...
Výtečnou věcí, která četbu značně usnadňuje, je, že Neff děj zasadil do velmi známého prostředí – do kulis naší nedávné politické reality. Je velmi zajímavé sledovat, jak Neff zaplétá do fabule Havla, Rumla, Klause, Macka... i Lucii Bílou a Peheho a další a další. Neffovi to umožňuje děj snesitelně odlehčit mnoha narážkami, které sice asi nic neřeknou zahraničnímu čtenáři nebo politickému ignorantovi, ale všechny ostatní musí určitě dostat. Takové rozvernosti, jako je naražení Václava Klause na kůl nebo skon Dáši Havlové na jakousi epidemii, určitě nenechají jediného politologa-sadistu v klidu.
Rozuzlení knihy jako by se ovšem počátečnému pojetí děje poněkud vymykalo. Spadá do oblasti jakési "metafyzické sci-fi", ukazuje se, že elektrickou smrtí, jak je elektrický kolaps nazván, stojí vyšší civilizace, která připravuje pro lidstvo "pozvání do vesmíru". Je to takový asimovovský skok – dost velký a poněkud násilný, přece však "logický a očekávatelný". Kladem budiž, že tento autorův postup pomůže k přijatelnému vysvětlení podstaty elektrické smrti a k smyslem naplnění některých postav.
Nepřehlédnutelným nedostatkem knihy je jazyk – chomutovské nakladatelství Milenium Publishing pravděpodobně nepokládalo za nutné pověsit Neffovi na krk rejpavého redaktora, který by udělal precizní jazykové korektury. (Ondřej Neff je přece profík, ne?:)) Důsledkem je, že se kniha hemží interpunkčními zběsilostmi a stylistickými nedotaženostmi, které sice každý autor ve fázi odporu ke svému dílu rád přehlédne, ale čtenář už nikoli. Když už jsem zaplatil dvě kila, připlatil bych si klidně nějakých deset kaček navíc, kdyby to bylo přejeté třeba jen středoškolským učitelem češtiny...
Když vše sečtu a podtrhnu: Ondřej Neff se vytáhl coby skvělý vypravěč – Tma je fantasticky fantastický román, který svým obsahem, pohledem na lidi, rozhodně přesahuje hranice "braku". Tma je zrcadlem naší civilizační nadutosti, tma je políčkem našemu pohrdání "necivilizovaným barbarstvím". Tma je bezpochyby revoluční dílo – syrovost a preciznost "kamery a scénáře" dávají knize sílu téměř vizuálního díla. Svým pojetím (odmyslím-li "mimozemskou pointu") je podobná Čapkově Válce s mloky – jen nese podpis jiné doby. Jen ta gramatika je ňáká divná...
Ondřej Neff: Tma, Milenium Publishing, Chomutov, 1998, 199 Kč