Na téhle stránce najdete všechno, co Aston stačil shromáždit a napsat o svých knížkách. Kompletní seznam je ZDE. Postupně shromažďuje recenze o svých knížkách a taky se nad nimi sám zamýšlí. Ono je to poučné, přijít na to, proč se něco nepovedlo a co by se dalo napsat líp, kdyby se tenkrát vědělo, jak na to. Každopádně je to hodně smůla, že tu na Astonově stránce jste, ale ještě je čas odejít.

 


Osobní stránka
Ondřeje Neffa

mail:
ondrej zavináč neff.cz

Jak vznikala Tma
Tak tohle je moje nejúspěšnější knížka. Petr Svoreň (Milenium) ji vydal v roce 1998 a hned za půl roku vyšla znovu, tentokrát v paperbacku (vlevo máte pevnou vazbu, vpravo to druhé vydání v paperbacku). Tahle kniha se odehrává v naší době, začíná v roce 1998. Jednoho dne přestane fungovat elektřina a svět se sice nezboří, ale zhroutí se jeho sociální struktury.

Původně vyšel ten příběh v Klonu ´96. Tam také vyšla pohádka Potíže s elektřinou. To byla vysloveně pohádka (pár jsem jich napsal, ale ne pro děti). Tahle taky nebyla pro děti. Prostě mě napadlo, že čtyři základní síly na kterých stojí svět mají v rukou čarodějníci, kouzelní dědkové za devaterými horami, v chaloupce na kuří nožce, tak něco. V té pohádce elektřina přestala fungovat 20.4.1996, a vypravěč zažil zhroucení světa a byl jedním z poutníků, kteří se pokoušeli najít příčinu. A našli a doplatili na ni a svět, ostatně, taky.

Pohádku jsem dopsal a říkal jsem si, sakra, tohle téma by chtělo něco víc, než pohádku. Vrátil jsem se k tomu počátečnímu momentu, co by se stalo, kdyby skutečně elektřina přestala fungovat jako fyzikální jev. Zažil jsem něco podobného - když 21.8.1968 přijeli Rusové na věžích tanků. Taky se tenkrát zhroutil svět, stalo se něco, co nikdo nepředpokládal - a krysy vylezly z kanálů.

Teď by taky vylezly krysy, ti nejhorší násilníci, uvažoval jsem. A v tomhle duchu jsem napsal 120 stran textu, v ohromné frenezii, pod tlakem. A je to dobrej text, asi nejlepší, co jsem kdy napsal. Hodně drsnej. Zápornej hrdina Hřivnáč tam šuká svoji dceru, slabomyslnou Katku. Popisoval jsem to "viděno očima dítěte". Hodně silný. Kde kdo nad tím blil. V redakci Ikárie mi za to umyli prdel, všichni - to mi práskla Alena Bytomská, stará disidentka, znal jsem ji ještě za totáče, chodila k nám s poštou a já ji nalejval rumem. Sebe taky. Alena byla jediná, která tu věc pochopila - protože znala život zespoda. Ta si ho užila, a užívá, opravdu od země, kam veleduchové nedokouknou. Taky Martin Zhouf mi pomohl, oni dva do mě hučeli, abych knihu dopsal.

Já ji dopsal. A je z ní můj nejúspěšnější román. Mám pocit, že jsem tu druhou část spíš dokurvil, než dopsal. Jsou tam milé momenty, jako když Václava Klause nabodnou na kůl, a taky mučení Jiřího Peheho.

Když kniha vyšla, Jiří Dientsbier mě představoval Pehemu na recepici na umerické ambasádě:
"To je ten Neff, co o tobě psal v tý Tmě!"
"No to jste... " Opanoval se a pak řekl: "Z čistě politilogického hlediska na vaší sociální vizi jakási racionalita přese všechno je."

Největší chyba té druhé půlky spočívá v konstrukci příběhu. Chyba byla, že jsem moc brzo zabil Rybáře, chlapa, který udělal Markétě jizvu na ksichtě. Ten docela dobře nastoupil - už v té první půlce, a pak jsem si s ním nevěděl rady, tak jsem ho zabil. Tohle spisovatelové dělávají s figurami, s nimiž si nevědí rady. A taky si nejsem jistý, jestli není pitomý ten úplný závěr, kde se vysvětlí, že všechno dělají jinoplanetníci,. To je závěr jako od Pána modrého meče. Trochu uzenej.

Chtěl bych se k té knížce ještě jednou vrátit, když to vyjde, tak letos na podzim nebo napřesrok a tu druhou část předělat. Doufám, že ji nezkurvím úplně.

A ještě něco.
V Klonu se to jmenovalo Potíže s elektřinou - jako ta pohádka. To bylo blbý a navíc i kradený. Uvažoval jsem o Blackoutu, ale to zase mi připadalo moc, jak bych řekl, anglický. Nejvíc by se mi líbilo, kdyby se to jmenovalo Tma jak v prdeli, jenže to by bylo na humoristickej román.

Nakonec to vyřešila moje kamarádka spisovatelka Saša Berková:
"A co kdyby se to jmenovalo Tma?" povídá.
Tak se to jmenuje Tma.

A málem bych zapomněl. Od té Tmy existuje, myslím, šest nebo sedum betaverzí - tedy knížek vyjetých na laserovce. Dal jsem to ke čtení kamarádům, m.j. Honzovi Kovanicovi. Ten měl spoustu připomínek a rad technického rázu a dokonce jsem jeden čas uvažoval o tom, že by Honza napsal pár kapitol. On je napsal, ale nezapadaly mi do příběhu. "Tak si napiš svou Tmu," řekl jsem mu. A on skutečně napsal román a jmenuje se... Blackout. 28.3.2000

A co dál?
Tenhle text jsem napsal před - dnes už - skoro sedmi lety. Od té doby se toho hodně semlelo. Trápila mě druhá půlka Tmy. V roce 2003 jsem se konečně rozhoupal - a celou druhou půlku zahodil a napsal ji znovu.

V textu z roku 2000 jsem se zmiňoval o dvou nesporných chybách původní druhé půlky. Předčasná smrt Rybáře, to byla chyba, za kterou by mi otec urval uši. A s jinoplanetníkama?
Já prostě nevěděl, proč ta elektrika přestala fungovat. Tak jsem tam nacpal jinoplanetníky jako "boha ze stroje". Fuj!
Třetí zásadní chyba bylo odumření figury Katky. Tam totiž jsou dokonce rozdíly mezi novelou, jak vyšla v Klonu, a knižním vydáním.
V knižním vydání bylo pohlavní zneužívání dítěte hodně oslabené. Udělal jsem to proto, že jsem neměl žádné další uplatnění pro tak silný motiv. Honza Kryl prostě Katku odvede a ona je s ním a basta fidli.
V tom roce 2003 jsem dostal dva zásadní nápady. Jednak ten fyzikální - že vlivem změny magnetického pole Země vodiče ztratí na časově omezenou dobu schopnost vodivost. A jakmile se pole usadí, vodivost se vrátí, jenže svět už bude rozhozený, jiný. A už nikdo ho nedá nazpátek, protože nové svině, jakmile se něčeho chytí, se toho už nikdy dobrovolně nepustí a pokud není dostatečně brutální a koordinovaná síla, která by je vykopla, budou tam navěky - ledaže by se ti hajzli rozpustili sami, jak se to stalo s komunistickým lágrem koncem osmdesátých let.

Druhý motiv, to byla Katka. Co se stane s postiženým dítětem, které tak trpělo? Samozřejmě zešílí a jakmile se dostane do puberty - a někdo opravdu hnusný mu k tomu dá příležitost - začne se chovat... opravdu děsivě. Takže hlavní zloun není zabit, naopak, on Krylovi dítě ukradne, přivede ho Hřivnáčovi - a v závěru právě ona, tahle příšerná Katka, svého otce zavraždí a v logice nové zkurvené společnosti je dosazena jako česká královna, matka svého lidu.

V tomto duchu je tedy zatím poslední vydání Tmy. Nazval jsem ho Tma 2.0, vyšlo v závěru roku 2003. Ten nápad s tím 2.0 byl nešťastný - lidi jsou z toho zmatení, myslí, že je to nějaký druhý díl a že nečetli první atd. Letos na jaře by mělo vyjít čtvrté vydání Tmy a bude se jmenovat Tma a text bude z té Tmy 2.0. Aby zmatek byl dokonalý!



Ondřej Neff - obšírnější výklad o chybách Tmy a o jejím vzniku (únor 2008)
Obálky všech vydání Tmy zde

Roman Paulík - Interkom 6/1999 (164)
Slávek Švachouček - Neviditelný pes 12/1998
David Horák - Ikarie books, kdyby nebyl dostupný, tak zde v archivu.
Pavel Hönigschmied - Interkom 1-2/199, kdyby nebyl dostupný, tak zde v archivu.
Martin Silk Schovanec - Fantasy planet 28.9.2000, kdyby nebyl dostupný, tak zde v archivu.
Jakub Macek - Sever.cz 3.12.1998, kdyby nebyl dostupný, tak zde v archivu.
Silver - Čtenář.net červen 2004, kdyby nebyl dostupný, tak zde v archivu.
Jaroslav Houdek - ScifiWorld 17.7.2001, kdyby nebyl dostupný, tak zde v archivu.