Volali mě z rádia, že uplynulo pětadvacet let od vzniku webu a co že na to říkám. Pětadvacet let, že to ale uteklo! Sir Berners-Lee tehdy nebyl ještě sir a poslal kolegům na pracovišti ve švýcarském CERNu oběžník a když si stěžoval, že mu nikdo neodpověděl, řekli mu, ať pošle oběžník. To ho pobídlo k přemýšlení a vymyslel informační systém založený na internetové síti a používající systém odkazů z jedné stránky na jiné stránky. Takže zrovna v tom roce kdy se hroutil strnulý svět komunistické myšlenkové sterility vzniklo cosi nového, co určuje charakter jednadvacátému století. Takže když mi volali, co že na web říkám, myslel jsem, že se budeme bavit právě o tom, co web změnil a jak to změnil a kam to povede.

No a oni chtěli vědět něco o nebezpečí webu.

I to patří k charakteristice jednadvacátého století, přinejmenším u nás. Je tu úporná snaha vidět vše negativní. Zdaleka se netýká pohledu rozhlasové redaktorky na web. Média jsou od toho, aby nám sdělila, co je kde špatně. Když docela náhodou není nic špatně, je potřeba usilovně zapátrat, aby to vystačilo na zpravodajský výplod.

Takže když jsem pak naživo s paní redaktorkou mluvil o tom webu, podivil jsem se, že chce mluvit o negativech. Ona ale trvala na svém a hlavně chtěla vědět, zdali je o nebezpečích webu obyvatelstvo dostatečně informováno. Opáčil jsem, že je o něm informováno víc než dost a že dnes jenom trouba napíše do Facebooku, že odjíždí s celou rodinou na čtrnáct dní na hory a že jeho dům v Lhotě, Hlavní 1 bude úplně, ale úplně prázdný. Odpověď byla shledána neuspokojivou a neuspokojivá byla, protože dnes a denně spousta lidí píše do Facebooku, že odjíždí s celou rodinou na čtrnáct dní na hory a že jeho dům v Lhotě, Hlavní 1 bude úplně, ale úplně prázdný.

Navzdory všemu si myslí, že je web hodně dobrá věc, jsem rád, že vznikl a používám ho od rána do večera. Píšu teď dobrodružnou knížku vernovského typu a stylu a myslím na svého nedostižného učitele Julese Verna, jak musel pro každou píď informace tahat z knihovny města Amiensu, kdežto já mám všechny informace na dosah prstů a počítačové klávesnice – všechny, včetně digitalizovaných knih, ze kterých on sám ty informace čerpal.

Nicméně, abych přece jen byl konformní, taky připojím, co si myslím, že je špatně a co byla chyba. Fatální nedostatek je v tom, že web je anonymní a je zadarmo. Když pak vznikly mobily, tahle chyba se už neudělala. Každý máme svoje číslo a navíc i svoji registraci a registrujeme se i při stahování bezplatných aplikací. Placená služba to má na webu těžké, protože konkurence té bezplatné ji dusí. Anonymita umožňuje každému hulvátovi matlat po obrazovkách svoje žvásty a urážky a vinou anonymity se z diskusí pod články stala stoka, do které se čistý slušný člověk odváží jen s odporem. S tím ale už nic neuděláme. Útěchou budiž, že se web stále mění, přechází na zcela jiné platformy než pro jaké byl původně určen. Ano, to jsem chtěl naznačit: on taky jednou umře. Možná do dalších pětadvaceti let. Lidové noviny, 3.3.2014