Aston někdy něco napíše, dokonce se dá říct, že pořád něco píše. Občas je to text, který nebude nikde publikovaný a on si mylsí, že je škoda ho zahodit. Že by někoho mohl potěšit nebo namíchnout, což je v síle efektu totéž. Takové texty jsou v tomto oddíle. Jistě je to pro vás smůla, ale pořád ještě máte dost času odejít.

 


Osobní stránka
Ondřeje Neffa

mail:
ondrej zavináč neff.cz

Seznam článků

mail:
ondrej zavináč neff.cz

Mene tekel
V krátké době už druhý případ nehody na moři vzbudil pozornost světových médií. Scénář ale psala jiná ruka a je řazen do jiného žánru. Zatímco havárie lodi Costa Concordia vedla ke ztrátám na životech a měla tedy charakteristické rysy tragédie, nehoda lodi Costa Allegra vyvolává snad i úsměvy u nás, kteří jsme na ní nebyli, nemuseli tři dny močit přes zábradlí a neživili se olezlými sendviči. Nicméně o život nepřišel nikdy a jak praví zavedené přísloví, když nejde o život, jde jaksi o nic.

Stroj života
Cesta na lodi jejíž jméno začíná na Costa začíná být rizikový podnik. Navíc je pozoruhodné, že obě Costy patří stejné společnosti Costa Crociere, třebaže ta poslední nešťastná Costa je v pronájmu francouzské společnosti Pacquet Cruises. Na nehodu hned zareagovala burza a akcie Costa Crociere v krátké době ztratily přes sedm miliard korun na hodnotě, což je zajímavá ilustrace toho, oč v takovém byznysu běží – akcie přitom klesly o dvě procenta. Vše začalo požárem ve strojovně. Požár se podařilo uhasit hasičským jednotkám dřív, než se stačil rozšířit do nitra lodi. Ta je dlouhá 188 metrů, má výtlak 28 tisíc tun a jejích osm palub pojme až 1072 cestujících. Nikdo nebyl zraněn, ani cestující, kterých na lodi bylo 627, ani členové posádky, těch je 413, nicméně požár ochromil strojní zařízení a loď zůstala stát.

Taková výletní loď je stroj na bydlení. Všechny prostory tu jsou úsporně řešeny a samozřejmě vše závisí na tom, aby bezchybně fungovala technika. Loď se nacházela v tropickém pásmu severně od Madagaskaru. Nebylo nesnadné si všimnout, že při pohledu na mapu je nedaleko Somálsko, přičemž mořské oblasti u pobřeží nešťastné země rozvrácené vnitřní anarchií je operační prostor pirátů. Nebezpečí přepadu ve skutečnosti reálně nehrozilo. Hrozba přicházela od přirozených přírodních podmínek. Bez klimatizace je opravdu těžké v útrobách takové lodi přebývat. Kanalizační systém je něco, o čem se obvykle nemluví, a také není třeba ho vést jako konverzační téma, dokud funguje. Jakmile ale selže, což se stalo na ochromené lodi, je to okamžitě obrovský problém. Vždyť každý živoucí tvor je soubor příslušenství toho podstatného, a tím podstatným je zažívací ústrojí od otvoru vstupu k otvoru výstupu.

Teď, kdy je po všem a rybářská loď odvlekla po třech dnech putování Costu Allegru na Seychellské ostrovy do Mahé, nastal čas účtování. Loď je 43 roky staré, původně dopravní kontejnerové plavidlo. Na výletní loď byla před dvaceti lety přestavěna. V tisku se objevily reference svědčící o tom, že realita moc neodpovídala nadšeným popisům lodního luxusu v propagačních brožurách. Kanalizační systém páchl a skrz přepážky bylo slyšet, co se děje v sousední kajutě. To jistě jsou nepříjemnosti, s nimiž je třeba při lodních výletech počítat.

Jsou snesitelné za předpokladu, že stroj života funguje.

A co na souši
Příad je široce komentován a kromě katastrofických vizí pirátského přepadu zaznívají i uvážlivé hlasy. V danou chvíli brázdí světové moře padesát tisíc obchodních lodí, cituje iDnes odborníka znalého problematiky námořní plavby. K výpadkům dochází a ani vlečení ochromeného plavidla není zcela výjimečný případ. Jakmile jde o loď s neživým nákladem, zpráva do médií nepronikne. Příchuť senzace mu dodá teprve přítomnost stovek cestujících na palubě. Případ však není jen mírně vzrušující téma oživující plochu novin a obrazovek zpravodajských serverů. Právě tím, že se dohromady nic nestalo a přesto ono „nic“ mělo závažné následky totiž poukazuje na naši zásadní závislost na bezchybný chod civilizačních zařízení. Technické detaily nebyly zveřejněny, ovšem, z toho co zveřejněno bylo je zřejmé, že na lodi nefungovala elektřina a tudíž zmrtvělo všechno, do je elektricky poháněno, a to je na takvé lodi opravdu prakticky všechno.

Stalo se to na lodi. Nicméně i na souši stále častěji budujeme stavby, které si v míře závislosti na civilizačních prvcích s lodí nezadají. Pokud se vypravíte na vyhlídkovou terasu pražské City Tower, možná si vzpomenete na nefungující elektrické generátory Costa Allegro. Bez výtahu se do semdadvacátého patra těžko dostanete. Okna v moderních budovách tohoto typu nelze otevírat. Na elektřině je závislá voda i kanalizace. Bez proudu se z takové budovy stává past.

Jistě ne smrtící. Jen znepříjemňující. Co by se ale dělo, kdyby výpadky elektřiny měly být trvalé? Taková otázka tane na mysli, když projíždíte okrajovými obytnými čtvrtěmi asijských velkoměst, jako je třeba jihokorejský Soul. Pracovitost a nenáročnost zdejších lidí vedla k obrovskému civilizačnímu rozmachu a ten vyhnal obytné domy do rozměrů a výšek, o jakých se obyvatelům našich sídlišť nezdá. I to jsou elektricky poháněné stroje na bydlení, bezvýhradně závislé na bezchybné funkčnosti technologií.

V tomto smyslu je havárie se šťastným koncem výletní lodi Costa Allegro cosi jako mene tekel. V angličtině se takové patálie rotomile označují úslovím bullshit happen. Ano, je to mene tekel, je to varování avšak bez efektu poučení. Závislí na technologiích jsme a budeme stále víc. Zpátky jít nelze.

Bylo by samozřejmě možné se vyvarovat „bullshitům“, jako je zavírání atomových elektráren a rozvíjením problematických „alternativních zdrojů“, ale to bychom se od Seuchellských ostrovů a opd dramatu se šťastným koncem dostali k politice a k dramatu, který nás čeká a jeho šťastný konec je v mlhách.

Lidové noviny, 3.2.2012