Myslíte si, že by český internet měl do budoucna vycházet z principu samoregulace? Proč?
Všechny tyto legislativní pokusy vycházejí ze základního nepochopení podstaty věci, která spočívá v anonymitě účastníka. Regulační pokusy, skryté pod zástěrkou "samoregulace" se snaží přenést odpovědnost na identifikovatelného účastníka, tedy poskytovatele obsahu. Dovedu si představit, že klasická média, existenciálně ohrožená faktem internetu, budou podporovat vše, co internetu podváže křídla. Český internet z toho není vydělen. Je to celosvětový proces, snaha o zardoušení svobody internetu.

Jak by měl vypadat případný samoregulační orgán?
Představuji si ho 180 cm pod zemí, zasypán nehašeným vápnem. To je ta pozitivní představa. Negativní: bude to sbor idiotů placený z mých daní, který mě bude buzerovat. Bohužel je to reálná představa.

Dovedete si představit, že by Rada pro rozhlasové a televizní vysílání měla rozšířené pravomoci i na internet?
Bohužel dovedu a děsí mě to. Ale bude to prodloužení zápasu starého s novým. Najednou vzniklo něco, co je mimo regulaci, a státy, tento sofistikovaný druh organizovaného zločinu, se proti novému brání. Nepodaří se jim to, protože jsou tupé, hloupé a zkorumpované. Bude to ale tuhý zápas.

Jak se díváte na současné legislativní návrhy audiovizuálního zákona?
S nechutí.

Hrozí podle vás internetu rozsáhlejší cenzura?
Samozřejmě.

Jaký vliv očekáváte, že budou mít právě projednávané evropské a české směrnice na internetové podnikání v České republice?
Záleží na tom, na jaké podnikání. Nelze to paušalizovat. Ale stále se vracím k témuž. Myslím si, že hysterický odpor vůči osobní identifikaci uživatele vede do slepé uličky. Telefon je identifikovatelný a nikomu to nevadí. Počítač není identifikovatelný a to je zdroj problému. Ovšem to je tak horký brambor, že ho nikdo nechce vzít do ruky. Vyplyne z toho nesmyslná buzerace pro poskytovatele obsahu, se kterou budeme v následujících létech bojovat - a odnesou to i uživatelé.