Webová stránka Ondřeje Neffa, v podsvětí zvaného Aston. Zde po kratším intenzivním pátrání najdete vše potřebné k vytvoření toho nejhoršího obrazu o tomto ponurém individuu. Stránku Aston průběžně doplňuje a vylepšuje, ale někdy si sedí na rukách. Ano, je to tak trochu smůla, že tu na Astonově stránce jste, ale ještě je čas odejít.

 


Osobní stránka
Ondřeje Neffa

mail:
ondrej zavináč neff.cz

Jak vznikl Mlok
Pagi ve svém "čtvrtém zastavení" cestou na šumperský Parcon vzpomíná na staré, ještě pardubické Parcony. Když píše o Ceně Karla Čapka (což je hlavní smysl všech Parconů - vyhlášení vítězů této literární soutěže), píše: "Kde se vzal, tu se vzal... MLOK - přesněji soška Andrease Scheuzeriho, vyvedená v černé hmotě. "

Ono to ale nebylo jen tak, kde se vzal, tu se vzal.

Model původního Mloka
(1983)
Po prvním, tehdy ještě nultém Parconu se konala schůzka v dnes už neexistující vinárně, spíš bistru v Panské ulici, v budově hotelu Palace - před přestavbou. Říkalo se tom tam "U Zdeničky". Tehdy se tam sešla skupina scifistů - určitě tam tenkrát byl Pavel Poláček (pořadatel prvních Parconů v Pardubicích) a Jarda Veis, a rokovali jsme, jak by měl vypadat další slezenec cifistů. Navrhoval jsem, aby se jmenoval con, tak se zrodil název Parcon (Pardubický con). Pak jsem navrhoval, aby na Parconu byla dražba knih (tehdy za totáče, byly neoficiání dražby zakázané) a maškarní ples.

Pak se tam taky debatovalo o ceně. Někdo navrhoval Robota a dokonce přinesl keramickou sošku Robota. Velmi úporně proti tomu protestoval Jarda Veis, že robot je banální a nudná symbolika - a navrhnul Čapkova mloka. I tento návrh hladce prošel v tomhle nikým nejmenovaném grémiu samozvanců, rád bych věděl, kdo všechno tam tenkrát byl u té Zdeničky. Myslel jsem, že také Rampas, ale ten to popírá.

Sošku jsem vyrobil já - vymodeloval jsem ji ze sádry a dlouho jsem ji brousil a piloval a hladil, aby dostala eleganci a vznosný postoj. Můj Mlok měl na nose stylizované brejle - to nikdo z následovníků nepochopil a od roku 1987 jsou Mloci ostrozrací. V Pardubicích udělali ze sádrového kopyta formu (od té doby je sádrový model poškozený - i na téhle fotce je vidět šrám na bříšku) a tak vznikla první série Mloků.

Mlok 1987

Mlok 2000
Ta neměla dlouhého trvání, protože hošíci, kteří měli formu pod patronací, si z ní dělali Mloky pro zábavu, červené, zelené, puntíkaté, všelijaké, a při té příležitost formu zničili a pak přišli, abych jim originál půjčil. A to jsem je poslal k Brdíčkům - šokvalo mě, že někdo může takhle zacházet s něčím, jako je Mlok! Dodnes to nedovedu pochopit.

Mlok 1999
Tak vznikla druhá série Mloků. Přepracoval Teodor Rotrekl v době, kdy se ukázalo, že umělá hmota je příliš nákladná a pracná záležitost. Teodor měl kamaráda keramika - a s jeho pomocí vyrobil Mloka více méně v té podobě, v jaké se vyskytuje dnes. Ta první série byla poněkud veristická, Teodor přidělal mlokovi nehýtky a vočíčka, ale celku se držel originálu. Další série je značně oproštěná od detailů, je pojata jaksi volně. Taky už neměla původní černou barvu, přešla do barvy keramiky. V současné době má Mlok zase jinou podobu. Velmi se přiblížila Mlokovi druhé série, zase má propracované nohy a má očíčka, ale bez zřítelnic a taky nehtíky na prstech u nohou k mé úlevě chybějí.

Nepochybuji, že Mlok bude mít další vývoj - a jsem zvědav, jak bude vypadat za pět, za deset let.

18.5.2001